Byla jedna malá holčička, která bydlela na okraji lesa u údolí. Nyní by asi každý ležel v posteli, neboť byla chumelenice taková, že by se v ní bál jít snad každý. Snad každý kromě této holčičky, protože se v té chumelenici bezstarostně procházela a okoukávala přírodu kolem. Někdo by si jí mohl splést se sněhulákem, ale o tom ta holčička nevěděla, a i kdyby o tom věděla, stejně by to neřešila. právě jí dopadala snad největší vločka na špičku nosu a jakmile se jí tam roztála, objevila se před tou holčičkou taková velice zvláštní žena, ze které šel opravdu strach…i ta holčička se jí trochu lekla.. „Kdo jsi,“ zeptala se vystrašeně holčička a ta zvláštní žena se usmála a kupodivu s klidem v hlase řekla, že je zimní královna. Holčička otevřela pusu a zaječela, jak nejvíce mohla: „Pomóóc!“ A snažila se utéci co nejdál od té zimní královny. Královna kroutila hlavou. „Chudinka…“. Zašeptala ta královna a ukázala svou hůlkou na holčičku a ta holčička se rázem stala ledem. Od těch dob se tomu údolí a lesu říká strašidelné a každý rok se tam prochází dívka a navečer se z ní vždy stane led…