Neviditelná výstava a disco muzikál
16. 2. 2015
Hodina v absolutní tmě. Procházka bytem, v lese a na ulici, posezení v baru. Toto vše vás čeká na Neviditelné výstavě, kde opravdu nic nevidíte. Nevidomí průvodci vás seznamují se svým světem s lehkostí a jistotou. Na závěr pak máte možnost ptát se na vše, co vás zajímá.
V druhé části výstavy jsme si zkoušeli různé hry, samozřejmě s klapkami na očích, zahráli si fotbal, procházeli se se slepeckou hůlkou, vyzkoušeli si Braillovo písmo, prohlédli si věci, které nevidomým usnadňují život.
Do Prahy jsme se vydali v sobotu 14. února. Neviditelná výstava je umístěna v budově Novoměstské radnice na Karlově náměstí a my jsme tam strávili téměř celé dopoledne. Po obědě nás čekal další velký zážitek, návštěva Divadla Kalich.
Legendární disco muzikál, který byl připraven podle stejnojmenného filmu s Johnem Travoltou a s hity skupiny Bee Gees, byl skvělý. Podívaná trvala téměř tři hodiny a po skončení jsme se už osvětleným Václavským náměstím vydali na nádraží a domů.
Naše názory a postřehy:
Petr Vít: Nejvíce se mi líbila holka s bílými šaty. V Praze jsou drahé cukrárny. Nevěděl jsem, že Braillovo písmo používali vojáci, aby se mohli dorozumět za tmy.
David Soukup: Nejvíce se mi líbily některé výstupy z Horečky sobotní noci. Některé scény byly velmi odvážné. Překvapilo mě, že můžou nevidomí sportovat a dokonce soutěžit.
Lukáš Páv: Nejvíce se mi líbila Neviditelná výstava. Překvapilo mě, když jsem se dověděl, že nevidomí lidé můžou mít vidící děti.
Šimon Mráz: Nejlepší byly taneční scény v divadle Kalich. Nevěděl jsem, že nevidomí lidé jsou tak všestranní a že mají tak dobrý sluch.
Vojtěch Častorál: Bylo zvláštní, jak dobře uměl hrát na klavír náš slepý průvodce. Taky říkal, že nevidomí lidé nevidí tmu.
Natálie Nová: Nejvíce mě uchvátilo, jak se herci muzikálu dokáží tak ladně pohybovat. Úžasně složité kreace, tempo, náboj. Nevěděla jsem, jak moc na mě Neviditelná výstava zapůsobí.
Žáci 8. C třídy
